EQUIMO BLOG

MVDr. Veronika Dolníčková je veterinářka zaměřující se na potíže pohybového aparátu, zad a páteře, které také studovala na Mezinárodní akademii veterinární chiropraxe (IAVC) v Německu. A právě tato odbornice nám v dnešním rozhovoru přiblížila svou práci, nejčastější problémy jejích koňských pacientů i to, jak jim alespoň částečně předcházet.

Veroniko, jaké pacienty nejčastěji ošetřujete?
Zhruba 80 % mé praxe tvoří koně a 20 % psi. Psi jsou samostatná kapitola, ale primárně se starám o koníky. Zhruba 70 % jsou skutečně koně, kteří mají nějaké problémy. Asi 30 % tvoří koně, kteří velké problémy nemají, ale jezdci jsou uvědomělí a preventivně chtějí koníka vyšetřit. To dělám hlavně u závodních koní, abychom věděli, že jsou v pořádku, že mohou podat maximální výkon a cítí se dobře. Zbývajících 70 % jsou koně, kteří již problémy mají a majitelé si všimli, že se necítí v pořádku. Já si myslím, že tento poměr přesně odráží stavbu naší společnosti. To znamená, že většina lidí nedbá na prevenci a řeší pouze problémy, až přijdou. Já se specializuji na záda, takže je samozřejmé, že se ke mně dostanou už koně s potížemi. Ale i tak by péče o záda měla mít spíše preventivní než léčebný charakter, protože pokud ještě problémy nenastaly, můžete pro koně udělat mnohem více.

Setkáváte se s problémy spíše u sportovních, nebo u rekreačních koní?
Více určitě u rekreačních. Vysvětluji si to tím, že rekreační koně jsou většinou ježděni hobby jezdci - laiky, kteří většinou neví, jak by se kůň měl správně hýbat. Ono to není tak jednoduché, někdo má štěstí na koně a pořídí si koně geniálního rámce, a takový kůň se o sebe docela dokáže postarat sám, i když jsme mizerní jezdci. Ale v dnešní době už někteří koně nemají tak dobrý rámec jak bychom si představovali, a tudíž jsou predisponováni k různým problémům s pohybovým aparátem. Tito koně laici nejsou schopni odjezdit tak, aby jim svým ježděním neubližovali.

Není to tak, že by sportovní koně byli bez problémů. Když je ale kůň udržován v dobré kondici a má svaly, stává se svalstvo nepopiratelným pomocníkem. Svaly tvoří 80 % stability kloubu, a dobrá kondice s dobře vyvinutým svalstvem pohybovému aparátu velmi pomáhá. Nejde tedy říci, že by sportovní koně neměli problémy, ale určitě je více problémů u hobby koní chodících na vyjížďky. Tito jezdci to dělají v dobré víře s láskou ke koním a myšlenkou, že je nechtějí trýznit na jízdárně a na skocích. Myšlenka to je hezká, špatně stavěný kůň ale bohužel práci potřebuje jako fyzioterapii. Potřebuje od jezdce, aby jim pohybováním pomohl protáhnout problémové partie a nasvalit se.

Jaké potíže při své práci nejčastěji léčíte?
Díky mé úzké zaměřenosti se setkávám s problémy s bolestmi zad a pak samozřejmě s kulháním. Tyto dvě obtíže jsou ale úzce spojeny, protože koně s chronickým kulháním kompenzují nečistotu chodu v zádech, které je pak bolí. Takže primárně se setkávám s koňmi, kteří jsou bolaví v zádech.

Lze těmto problémům alespoň částečně předcházet?
Ano, ale jedná se o komplexní téma. Základem je dodržovat určitý welfare. Nemyslet si, že když bude kůň 23 hodin denně zavřený v boxe a nebude chodit do výběhu, že mu bude lépe; nebude. Možná ho uchráníme od problémů se šlachami a jinými partiemi, které si může ve výběhu způsobit. Faktem ale je, že pokud mám koně s nějakými problémy a zavřu jej na 23 hodin denně, nemá možnost si od těchto problémů ulevit, nemá šanci si poběhat, nemá šanci si svaly protáhnout, pořádně se výběhu vyválet a trošku si pomoci. I nejlepší světoví jezdci koně dávají do výběhu. Takže zásady pro předcházení problémů jsou dobrý welfare a výběhy, a potom správná technika ježdění a vhodné sedlo.

A co tedy problémy se špatně napasovanými sedly; řešíte tyto potíže často?
Sedla jsou kapitola sama o sobě. Není to tak jednoduché, jak se většina lidí i sedlářů domnívá. Jsou koně, u kterých si můžeme dovolit nějaké chyby. Tito koně jsou dobře stavění, dobře ve svalech, v dobré kondici, nejsou hypermobilní a mají dobrou svalovinu. A u takových koní si můžeme dovolit nemít sedlo dokonale padnoucí. Pak jsou ale koně, u kterých je třeba sedlo mít napasováno perfektně, protože řeší sebemenší odchylky.

Pasování sedla je velmi komplikované. U nás se pasují sedla vesměs tak, že přijede sedlář, změří koně a udělá sedlo. Bohužel to ale takto jednoduché není. Pokud máte koně, který úplně jinak vypadá v boxe bez sedla, napasujete sedlo na odlišný tvar zad. Jak kůň vypadá v pohybu je otázka, kterou se tady nikdo nezabývá. Už existují firmy, které měří záda dečkami při ježdění, a to je určitě o něco správnější přístup. Křivost jezdce a technika jízdy hodně ovlivňují, jak sedlo koni bude padnout. I když se sedlář bude snažit naměřit sedlo na stojícího koně sebelépe, jezdec po nasednutí může být křivý, kůň podsadí zadek, a sedlo najednou sedí úplně jinak. V dnešní době už nejsem tak přísná jako jsem bývala, protože to nemá cenu. Nemyslím si, že máme špatné sedláře. Naši sedláři ví, jak napasovat sedla, ale u méně univerzálních koní nemusí být vždy výsledek perfektní.

Vnímáte rozdíl mezi péčí o koně u nás a v zahraničí?
Všechno je to o penězích. V zahraničí je celá péče o koně a diagnostika o něco dál. Lidé ví že když na koních jezdí, měli by je nejen pravidelně udržovat, ale také kontrolovat. To samozřejmě něco stojí, úroveň veterinářství a techniky je ale také někde jinde. U nás máte šanci odhalit běžné příčiny kulhání. Lidé u nás často nechtějí investovat velké peníze. Protože neodhalíte-li kulhání sonem či rentgenem, potřebujete na rezonanci nebo scintigrafii, a to lidé u nás většinou nechtějí absolvovat. A naopak ti, co by to chtěli absolvovat, se někdy setkávají s neodborností.

Jaké by podle vás měly být zásady pro udržení zdravého a spokojeného koně?
Dobře jezdit, nemít špatné sedlo a dobře se o koně starat. Mějte je rádi, dobře jezděte a občas je nechejte zkontrolovat.