EQUIMO BLOG

Smůla na závodech a odjezd domů s kulhajícím koněm – i takový je náš sport. My si této stinné strany sportu užili dosyta, a tak se dnes s vámi podělím o jeden z našich příběhů.

V létě můj kůň během finále na mezinárodních závodech ztratil podkovu, a zatímco jsme si mysleli, že zdravotně Valentino vyvázl bez zranění, závody o týden později odhalily natažené kopytní vazy. 

Pokud jste někdy léčili zranění vazů, víte, jak zdlouhavý tento proces může být. Léčba však byla paradoxně jednoduchá: dva týdny úplného odpočinku následované vyšetřením. Valentinův odpočinek nebyl omezen pouze na box, a tak trávil brzká rána v padoku, kdežto večer jsme věnovali vodění. Museli jsme být opravdu opatrní, jelikož nás jeden zbrklý pohyb mohl vrátit na začátek léčby.

O dva týdny později nám veterinářka určila začátek pomalé a rozvážné práce. Měli jsme přidat dvě minuty klusu každý den, hodně krokovat a jezdit pouze rovně.

Během tohoto času jsem se soustředila na uvolnění a při ohledu přes rameno vidím, jak moc mi tato doba jako jezdci pomohla. Jezdíte-li závodně, je mnoho věcí, na které se musíte soustředit. Klus po obvodu jízdárny mi umožnil vrátit se k základům: soustředit se na pozici holeně, absolutní jemnost v rukou a rovnováhu boků.  

Během první fáze rekonvalescence mi byl největší pomocí podkovový graf. Kontrolovala jsem čas a vyváženost chodů, abych svému příteli poskytla pečlivě monitorovaný pohyb.

Podkovový graf pro pečlivou kontrolu především prvních, nejvíce kritických jízd

Jak už jsem zmínila dříve, zbrklé pohyby jsou při rekonvalescenci tohoto typu vysoce nežádoucí. Proto jsem si dala záležet, aby tempo v kroku a především klusu bylo co nejvyrovnanější. Splnění tohoto cíle jsem si kontrolovala po každé jízdě v aplikaci.  

Snaha o udržení pravidelného tempa v klusu na jízdárně

Po deseti dnech práce na upravené jízdárně Valentinovi veterinářka povolila vyzkoušet náročnější povrch jeho milovaného terénu. Množství času stráveného krokováním v terénu je mnohdy opomíjeno, já ale ráda zdůrazňuji jeho důležitost. Uvolněný, dopředný krok je nejvíce terapeutickým chodem.  Váš kůň nalezne rovnováhu, posílí klouby a vazy, a v neposlední řadě si psychicky odpočine.  

Čas strávený krokem v terénu je jednou z nejlepších věcí, jaké  můžete svému koni věnovat

Jakmile jsme se mohli potýkat s přírodním terénem a povrchem, strávili jsme venku mnoho času. Jednou z instrukcí naší veterinářky bylo co nejvíce prodlužovat klus, abychom uvolnili Valentinovy prsní svaly, které během zranění dostaly zabrat. Lesní cesta nedaleko stáje byla pro tuto práci ideální.

Vyšší tempo prodlouženého klusu při práci v terénu

První jízdy zahrnující cval byly co možná nejjednodušší. Počínaje na dvou minutách cvalu přidávaje dvě každý den, byla jsem spokojená s uvolněným chodem. Až později jsem začala vyžadovat známky shromáždění a zapojení zádě, zatímco jsme stále zůstávali na rovných liniích a velkých kruzích.  

První cvalové krůčky

Pět týdnů po zranění Valentinova oblíbená aktivita, tedy cval v terénu, zaznačila konec rekonvalescence. Jeho vazy byly schopny ustát rychlé tempo na relativně stabilním povrchu – jen se podívejte na hodnoty na snímku níže! Po tomto milníku jsme mohli znovu začít se skoky. A i když jsme byli za společně strávený čas během uzdravování vděční, těšili jsme se, až začneme skákat, a blízké budoucnosti také znovu závodit.  

Tempo při vycválání v terénu na samotném sklonku rekonvalescence